Bulvár školy v ulici Komenského

Na začátku všeho byl okrsek, jenž se proměnil v okres, kde se zadařilo (nastal zde asi největší zlom - zápas s JH) a naši kluci směřovali do Sezimova Ústí. Tady se nám dařilo jak po stránce flórbalové tak i dopravní, když jsme na zastávce při stupních okolo bodu mrazu mrzli dlouhé tři hodiny.
Když se odjíždělo v pět hodin ráno středoevropského času do Plzně, kde se měla sehrát kvalifikace o republikové finále, jen málokdo z dvanácti hráčů, dvou trenérů a tří fanoušků věřil v úspěch postupu.
Popíšeme si situaci pěkně po bodech.
Čas 2:00, u Jindrů se vypíná počítač a trojice Džejky, Tedy a Plynař míří pod peřiny (každý zvlášť). Jenže plynové roury ze zadečků našich aktérů neznají konečnou mezi a stále vypouštějí nepříjemné halogeny. Až v 2:30 se vzduch vyčistil a oči se zavřeli. Každý normální člověk už měl minimálně tři hodiny spánku za sebou, ale kapitán Tedy a jeho hlavní útočná ruka Džejky mířili spát až v tuto dobu. Připomeneme, že nebyli připraveny téměř žádné věci a stávat se mělo ve 4:00.
Po hodině a půl čistého spánku se šlo na věc. Koupelna vřela ve frontách, po buchtě se zahemžilo během deseti minut a Kinedril se nám stal dobrým kamarádem. Odchod plánovaný na 4:30 (příchod Myšáka byl až nečekaně přesný) se protáhl na neúnosných 4:47.
Výborná atmosféra před zabrouzdáním do autobusu byla evidentní. Kolosály našich hlasů, bubnu a mobilu museli narušit spánek několika našich spoluobčanů. Těsně před vchodem do autobusu jsme si došli na zasloužené uvolnění močových trubic.

V samotném dopravním prostředku se oči zejména Tedyho a Džejkyho položili do stavu spánku již po prvních kilometrech. Není divu, hodina a půl v teplém pelechu nestačí, a tak se to musí dohánět jinými způsoby. Spánku neodolala ani dvojice Petr Kelbler a Myšák, kteří se při vzájemném tření hlav položili do netušícího stavu (viz foto č.1).
Na jedné nejmenované Benzině jsme blahodárně načerpali LPG a koupili si energetický nápoj. Až v tuto chvíli jsem si společně s Plynařem uvědomil, co vlastně v překladu znamená slovo SIFL.
Do útrob plzeňské haly jsme vstoupili jako první a těšili se na šatnu č.8. No nechci říkat, že by tam byla teplo, ale dýchat se tam rozhodně nedalo :D. Naše choutky po druhém pohlaví začali nabírat grády již v brzkých ranních hodinách. Šatna s cifrou 7 byla totiž obsazena holkami z Českých Budějovic. Známá skupinka nadržených pacholků včele s Havlisem a Trusem chtěla zavítat do sousední šatny. Avšak k jedinému řádnému posunu se odhodlal fanoušek Plynař, který drzým zaklepáním vyrušil holky z předchozí činnosti.
Dostáváme se tedy k samotným zápasům.

V prvním utkání se ZŠ Komenského utkalo s vítězem pražské části. Benešov byl tím, kdo se měl poprat s našimi borci o postup mezi republikovou elitu. Tedy burcoval své spoluhráče, Chochy fotil jak o závod, pan Stejskal hajloval na soupeře a Džejky líbal srdce na flórbalce.
Neustálý herní tlak doprovázen spalováním šancí a až zázračnými zákroky brankáře hostů nám nedovolovali navýšit náskok. První třetina skončila za stavu 1:1, stejně tak i druhá. Třetí třetina měla v rukou všechno. Buď a nebo.
Naši hráči vlítli na soupeře bez většího váhání a tlak byl stále navyšován. V čase 3 min 30 sekund před koncem si vzal kouč soupeře time out. Toho využil i kapitán mužstva Tedy k nabuzení do posledních pár minut a jak se později ukázalo, time out se nám náramně hodil. Ihned po vhození buly se nějakým způsobem dostal míček k nejlepšímu střelci turnaje Tedymu a ten se nemýlil. Během dalších dvou minut se vedení navýšilo až na konečných 4:1.
Ve druhém zápase jsme nepředpokládali lehké boje. Nabuzený soupeř, který věděl, že jedině výhra ho může poslat do republikových bojů, nám ze začátku nedával vůbec nic zadarmo. Zlom přišel v první části druhé třetiny. Góly do sítě soupeře se sypaly rychlostí světla. Za důležité milníky tohoto matche stojí neproměněný nájezd Tedyho (stydím se :D), či branka Džejkyho 1 sekundu před koncem druhé části.
Komentář nebudu dlouho protahovat. Konečný stav 14:3 v náš prospěch mluví asi za vše.
Dík patří všem hráčům, kteří se na úspěchu podíleli. Ale i fanouškům, panu Stejskalovi a především panu učiteli Novotnému. Ten přednesl před samotným turnajem důležitý proslov a hráči si ho vzali k srdci.
Stoprocentní nasazení bude doufejme odedneška na denním pořádku. Jedeme na republiku, 1.-2.dubna se v Uherském Brodě (Hradišti???) setkáme s nejvyšší republikovou konkurencí. Věřme tedy, že se naši hráči během následujícího měsíce dobře připraví a i v nejvyšším levelu uspějí.
Poslední slova patří Myšákovi: „dal dva“ :D.